Vertical Weekend Jeseníky 2026

Začátek víkendu na Červenohorském sedle

Je 10. dubna a v Jeseníkách začíná další Vertical Weekend. Tentokrát se potkáváme na Červenohorském sedle, ale úplně první kilometry odběhneme o něco níž – v Koutech nad Desnou. Nahoře je ještě zima, zbytky sněhu a náročnější terén, takže začít v klidnějších podmínkách dává smysl.

Na místě se schází devět běžců a dva trenéři. Skupina je menší, takže je dost prostoru se poznat, prohodit pár slov a postupně se dostat do víkendového režimu.

První běh a první zastavení

Úvodní trénink má zhruba pět kilometrů, ale na hodinky se tentokrát moc nekouká. Po cestě se zastavujeme a věnujeme se jednomu konkrétnímu tématu – odrazu a tomu, jak při běhu trávit o něco víc času ve vzduchu. Řešíme, jak zapojit odrazovou nohu a jak z běhu dostat víc lehkosti.

Pak už se vracíme zpátky k autům a přesouváme se na Červenohorské sedlo, kde budeme celý víkend trávit.

Přesun na chatu a první společný blok

Základnou je chata Jesenka. Po dopoledním běhu přijde vhod oběd a krátký odpočinek, než se pustíme do další části programu.

Účastníky rozdělujeme do dvou skupin a každá si vybírá jedno téma, které ji zajímá. Vznikají dvě oblasti – regenerace a tréninkový plán. Během následující hodiny si týmy zapisují otázky, nápady a vlastní zkušenosti. Postupně z toho vznikají jednoduché myšlenkové mapy, ke kterým se ještě večer vrátíme.

Odpoledne v terénu

Druhý běh už se odehrává přímo na sedle. Čeká nás okruh dlouhý přibližně 10,5 kilometru s převýšením přes 400 metrů. V některých úsecích zůstává sníh, takže se tempo přirozeně zpomalí a víc se řeší terén pod nohama.

Běžíme pohromadě, podle potřeby se čeká a průběžně se bavíme o všem možném – od tréninku přes závody až po to, kdo si co od víkendu slibuje.

Jedna z pasáží vede přes sjezdovku, která ještě úplně neroztála. Sníh je místy kluzký a rozbitý, takže to chce trochu opatrnosti. Nakonec ji ale všichni zvládnou bez problémů.

Večer: otázky, odpovědi a sdílení

Po návratu na chatu přichází večeře a pak se znovu scházíme u témat z odpoledne. Procházíme otázky, které vznikly, a postupně je rozebíráme. Každý přidá svůj pohled, zkušenost nebo to, co mu funguje.

Diskuze se točí kolem regenerace, tréninku a toho, jak si věci nastavit tak, aby dávaly smysl v běžném životě.

Kopce, technika a den, kdy si každý našel to svoje

Sobota na Červenohorském sedle začíná brzy. V 7:45 se scházíme venku na krátké ranní rozcvičce, kterou vede Žanda, naše fyzioterapeutka. Není to nic náročného – spíš probuzení těla po předchozím dni a pár jednoduchých pohybů, které člověka dostanou do dne.

Je chladno, vzduch je ostrý, ale o to víc to funguje. Stačí pár minut a člověk je vzhůru víc než po kávě.

Ráno v pohybu

Po snídani přichází první tréninkový blok. Začínáme koordinací a pohybovými hrami. Nejde o výkon, ale o vnímání vlastního těla.

Zaměřujeme se hlavně na horní polovinu – paže, ramena, hrudník. Jak se hýbou, co dělají při běhu a jak moc (nebo málo) se zapojují. Cílem je, aby pohyb nebyl strnulý, ale přirozený a navazoval na zbytek těla.

Pak přichází hry. Jednoduché, trochu soutěžní, občas chaotické. Po chvíli už se nikdo neřeší, kdo jak běhá – spíš kdo koho doběhne nebo kdo udělá větší chybu. Smích je slyšet víc než pokyny.

Kopce bez kompromisů

Druhá část dopoledne patří kopcům. Po rozklusu nás čekají krátké úseky – zhruba 100 až 120 metrů do kopce, několikrát za sebou.

Každá série má svůj cíl.
Nejdřív se jen rozběhnout a najít rytmus.
Pak přidat důraz na koleno a odraz.
A nakonec zkusit posunout tempo o něco dál než předtím.

Není to o tom „kdo je nejrychlejší“, spíš o tom vnímat rozdíly mezi jednotlivými pokusy. Co se změní, když se víc soustředíš. Co funguje a co ne.

Oběd a klid před odpolednem

Po tréninku přijde vhod pauza. Oběd, chvíle klidu a příprava na další část dne.

Technika a individuální přístup

Odpolední blok je rozdělený na dvě části. Jedna skupina jde na techniku běhu, druhá na konzultaci s fyzioterapeutkou – a pak se střídají.

Technika probíhá v menších skupinách. Vždy tři lidé, kteří řeší podobnou věc. Někdo pracuje na odrazu, někdo na držení těla, někdo na práci paží. Je na to čas, prostor i klid si věci zkusit a pochopit.

Vedle toho běží individuální konzultace. Každý má zhruba dvacet minut, kdy může řešit to, co ho trápí – bolístky, přetížení nebo jen otázky kolem pohybu. Něco se vysvětlí, něco rovnou vyzkouší.

Klus s výhledem

Po odpoledním bloku jdeme ještě na lehký výběh směrem na Vřesovou studánku. Tempo je volné, spíš na uvolnění po celém dni.

Počasí tentokrát přeje – modrá obloha, výhledy a chvíle, kdy se klidně zastavíš, počkáš na ostatní a jen tak stojíš. Někdo fotí, někdo povídá, někdo si užívá ticho.

Večer u ohně

Po návratu na chatu se program přirozeně zpomalí. Připravuje se oheň a večer se přesouvá ven.

Opékají se špekáčky, někdo sáhne po hermelínu, na stole se objeví studené mísy. Není kam spěchat.

Postupně se rozjíždí debaty – o běhání, závodech, ale i o věcech, které s během nemají moc společného. Přijdou na řadu nejlepší i nejhorší zážitky, historky z tréninku i momenty, na které se nezapomíná.

Den se pomalu uzavírá.
A i když byl plný pohybu, večer je klidný.

Dlouhý běh, Švýcárna a pomalé zakončení víkendu

Neděle na Vertical Weekendu patří dlouhému běhu.
Ale začíná podobně jako předchozí dny – venku, na čerstvém vzduchu.

Ranní rozcvička je tentokrát svižnější. Je zima, víc než předchozí dny, takže není prostor stát na místě. Pár dynamických cviků, trochu pohybu a tělo se postupně zahřeje. Stačí pár minut a člověk je připravený vyrazit na snídani.

Pomalé ráno před odjezdem

Po snídani nikam nespěcháme. Je čas posedět, dopovídat věci, které se za víkend nestihly, a pomalu se připravit na odjezd. Balení, poslední káva, poslední rozhovory.

Atmosféra je klidnější než předchozí dny. Každý už ví, co ho čeká, a zároveň tuší, že se to pomalu chýlí ke konci.

Směr Švýcárna

V 10:00 vyrážíme na poslední běh. Cíl je jasný – Švýcárna.

Cesta nahoru vede převážně po Měsíční (měkčí) trase, která je běžecky přívětivější. Terén je většinu času dobře běhatelný, jen v jednom úseku je potřeba dávat pozor na led. Jinak se běží plynule a postupně nabíráme výšku.

Na začátku se k nám přidává ještě Vlaďka s Cigim, kteří dorazili právě na tenhle závěrečný běh. Skupina je zase o něco větší a cesta nahoru rychleji utíká.

Pauza, která přijde vhod

Na Švýcárně dáváme pauzu. Někdo si sedne, někdo se protáhne, někdo rovnou zamíří pro jídlo.

Borůvkové knedlíky mizí ze stolu rychle. Po dvou dnech v kopcích chutná všechno o něco víc.

Mezitím si Cigi odběhne ještě na Praděd a zpátky se vrací právě ve chvíli, kdy se chystáme na cestu dolů.

Cesta zpátky

Zpáteční trasa vede po červené. Terén je místy zledovatělý a technicky náročnější než výstup. Ne všichni mají ideální boty do těchto podmínek, takže se tempo přizpůsobí.

Jde se opatrněji, víc se řeší každý krok. I tak ale všichni dorazí zpátky na chatu v pořádku.

Malá tečka na závěr

Po návratu přichází poslední společný moment – předání „medailí“.

Nejde o klasickou medaili. Každý dostává zlatý QR kód na černém podkladu s logem týmu. Když ho načteš, dostaneš se právě k tomuhle článku.

Je to malá připomínka víkendu. Něco, co si můžeš kdykoliv otevřít a vrátit se zpátky – k běhům, rozhovorům i atmosféře těch tří dnů.

Co bude dál?

Vertical Weekend pořádáme dvakrát do roka – na jaře a na podzim. Ten další nás čeká na podzim 18. - 20. 9. 2026. Opět v menší skupině, podobném formátu a s podobným průběhem, který si každý odveze trochu po svém. Přihlašování bude brzy spuštěno.

Fotogalerie