První zkušenost s běžeckým soustředěním: Vertical Weekend Orlické Hory
Běžec z Orlických hor o své první zkušenosti s běžeckým víkendem mezi (zatím) cizími lidmi.
Jiří Jindra se rozhodl udělat odvážný krok – přihlásil se na běžecké soustředění, aniž by znal trenéra nebo kohokoliv z účastníků. A jak se ukázalo, vůbec to nebyla překážka. Naopak. Vznikla z toho zkušenost, která může být inspirací pro mnohé další. Přečtěte si jeho příběh.
Jak ses o Vertical Weekendu v Orlických horách dozvěděl a co tě přimělo se přihlásit?
Jako samouk běhám už několik desítek let. Je to ale stále takové obyčejné běhání „po louce a po cestě“. Už delší dobu si pokládám otázku: Jak se alespoň trochu zlepšit? A tak googlím – a ejhle: www.runningacademy.cz a Vertical Weekend. Jupí, to by mohlo být ono!
Neznal jsi nikoho z účastníků ani trenéra – měl jsi před odjezdem nějaké obavy?
Běžecká komunita bývá vstřícná. Nebývá problém se zapojit. A má-li trenér příznivou odezvu, je to známka kvality. Mírná obava byla jediná – abych svým vyšším věkem nebrzdil mladší běžecký tým.
Co rozhodlo, že ses nakonec vydal mezi cizí běžce na soustředění?
Co rozhodlo? Běhat s radostí, lehčeji, efektivněji – není to dostatečně lákavé? Důležitý pro mě byl také menší tým a téměř individuální trenérský přístup. Velkým benefitem byla i přítomnost fyzioterapeutky.
Pocházíš z Orlických hor – jaké to bylo zažít známé kopce z jiné perspektivy, běžecky?
V kopcích jsem vyrostl, v kopcích běhám. Na VW šlo o nové trasy a nový přístup. Z pohledu běžeckého laika si myslím, že trénink s převýšením lze dobře zúročit i v rovinatých závodech.
Měl jsi nějaká konkrétní očekávání od soustředění? A naplnilo se?
Ano. Těšil jsem se na nezávislý profi pohled na svou techniku. Vícesměrné nasnímání a následné vyhodnocení mě potěšilo – i přes to, že jsem musel přijmout, že nemám čistý styl a je co zlepšovat.
Jak bys popsal atmosféru celého víkendu – mezi účastníky, v trénincích, večer při posezení?
Od prvního seznámení byla nálada velmi dobrá. Kolegové a kolegyně vstřícní, tým komunikativní, zkušenosti jsme si navzájem sdělovali.
Jak náročné byly tréninky a zvládnout se to dalo i bez „elitní“ kondice?
Běžecká cvičení a specifické koordinace byly pro mě, staršího účastníka, mírně náročnější – ale rozhodně ne nezvladatelné. „Profi“ kondice není potřeba – každý na ní může začít pracovat právě tady.
Co ti během víkendu udělalo největší radost nebo tě překvapilo?
Že běžecký sport lze provozovat v podstatě od 10 do 90 let. To mě opravdu potěšilo.
Byl nějaký moment, kdy sis řekl: „Jsem rád, že jsem do toho šel“?
Nebyl to jen jeden moment. Odborný výklad, rozbor stylu, individuální diskuze, předání zkušeností, poznání kladů trenérského vedení – to všechno mě těšilo.
V čem ti soustředění pomohlo po běžecké (nebo i jiné) stránce?
K informacím a instrukcím z VW se teď mohu vracet. A když běžím, víc se soustředím na svá slabá místa.
Co bys vzkázal někomu, kdo váhá, jestli se na takovou akci přihlásit – třeba kvůli věku, výkonnosti nebo tomu, že nikoho nezná?
Veškeré obavy jsou zcela zbytečné. Zpocené tričko, běžecké boty či úlevná sprcha boří všechny bariéry – vše se odehrává v přátelské a velmi příjemné atmosféře.
runningacademyolomouc