Proč běžci potřebují silový trénink? Jiří Jurtík, Komplex sport

Hostem Pavla Grepla je Jiří Jurtík, trenér a odborník na silovou přípravu v Komplexu sportu v Olomouci.

Pavel Grepl: Jirko, představ si, že za tebou přijde běžec, který sice běhá, ale moc neví, co by měl dělat v posilovně. Slyšel, že by měl cvičit, ale neví, jak začít. Co mu řekneš?

Jiří Jurtík: Nejprve bych se ho zeptal, co od toho očekává. Potřebuju zjistit jeho cíle, a hlavně jeho výchozí stav – jak je na tom pohybově, stabilizačně, jestli má někde omezení nebo disbalance. Vlastně začneme diagnostikou. Až pak se rozhodne, co je pro něj nejlepší.

Pavel: A když je to někdo nejistý a neví, jestli má silový trénink vůbec smysl?

Jiří: Vysvětlil bych mu, že síla je základem prevence zranění. Věřím v trénink postavený na základních pohybových vzorech – tah, tlak, dřep, ohyb v kyčli. Když se tyto vzory správně posílí, člověk nejen běhá lépe, ale i celkově funguje líp.

Pavel: A co když se ten běžec začne ptát: mám cvičit na strojích, je lepší CrossFit, nebo stačí EMS? Jak se má v tom světě zorientovat?

Jiří: Já to vnímám tak, že každý z těch způsobů je určitý druh zatížení svalu. A tomu je v zásadě jedno, jestli ho aktivuješ činkou, strojem nebo gumou. Ale aby to mělo smysl, měl by se naučit pracovat s tělem komplexně. To znamená posilovat v pohybových vzorech, ideálně s volnou váhou, mimo stroje.

Pavel: Takže stroje ano nebo ne?

Jiří: Stroje mají své místo – pro začátečníky, po zranění, nebo pro izolované posílení slabých článků. Ale pokud chceme přenést sílu do pohybu, pak raději volné váhy. Stroje tě povedou v jedné ose, volná váha tě učí koordinaci, stabilitě a skutečnému zapojení svalových skupin.

Pavel: Co je to vlastně funkční trénink?

Jiří: Podle mě je to schopnost použít sílu v běžném nebo sportovním pohybu. Trénujeme tak, že kombinujeme pohybové vzory – třeba dřep s tlakem nad hlavou, nebo výpad s rotací. Učíme tělo zapojovat více svalových skupin najednou. Výsledek? Síla, kterou využiješ i při běhu, fotbale nebo běžném životě.

Pavel: Které pohybové vzory by měl znát každý – nejen běžec?

Jiří: Dřep, ohyb v kyčli (např. hip thrust nebo mrtvý tah), tah (hlavně horizontální – kvůli mezilopatkovým svalům) a tlak (horizontální i vertikální). Když se tyto základy zvládnou, tělo funguje lépe ve všech směrech.

Pavel: A jak je to s počtem opakování, co má začátečník dělat?

Jiří: Nejdřív je důležité naučit se pohyb – klidně pomocí izometrie, tedy výdrže v pozici. Mozek se spojí se svalem a člověk začne cítit, co se v těle děje. Neřešil bych hned hypertrofii. Začněme třeba 15–20 opakováními, více sériemi a opakováním pohybu – a postupně to budujme.

Pavel: Děkuju, to bylo skvělé. A těším se, že tohle nebyl náš poslední rozhovor.

Jiří: Já taky. Díky!