Dvě děti, práce, trénink, a přesto běžím dál. Lucie Smolka Fruhwirtová

Kombinovat rodinu, práci a trénink není jednoduché. Jak vypadá tvůj běžný týden a co ti pomáhá udržet rovnováhu?

Musela jsem si udělat časový audit všech svých povinností a aktivit stanovit si, jaký časový rozsah pro běžecký trénink je pro mě dlouhodobě udržitelný a tomu se přizpůsobit. Pro mě je zvládnutelné trénovat pětkrát týdně v rozsahu 8 hodin. V tomto rozsahu je běh pro mě non-negotiable záležitost a moje okolí se to naučilo respektovat. Nemám pevně stanovenou denní dobu, kdy běhám, tu musím přizpůsobit ostatním povinnostem, ale s časovým oknem pro trénink počítám vždycky, pak až si plánuju ostatní aktivity. Rovnováhu mi hlavně pomáhá udržet dobrý time management a taky jasně vydefinované priority.

Běžecký progres může být vzhledem k dalším povinnostem pomalejší, ale přesto se posouváš. Jak si udržuješ motivaci i přes to, že výsledky nejsou vždy takové, jaké by sis přála?

Motivaci si udržuji tím, že za ty roky mám velmi dobře zformulované svoje proč běhám, a když přijdou chvíle, kdy je to náročné, můžu se svoje proč opřít. Ráda čtu a  poslouchám příběhy jiných běžců, zvlášť těch, kteří běhají celý život a museli si projít různými životními etapami a jim přizpůsobovat svůj trénink. Mám svoje inspirační vzory, třeba na své nástěnce doma mám fotku Jasmin Paris, první ženu v historii, která v časovém limitu zvládla Berkley ultramaraton a přitom pracuje jako vědkyně a je máma dvou dětí. Když se někdy nechce vyběhnout, kouknu na ni a hned je to o něco jednodušší zvládnout trénink ve tmě nebo v dešti.

Na závodech, ale i mimo ně, se často srovnáváme s mladšími a rychlejšími. Jak se s tím vyrovnává?

Téma srovnávání se s ostatními beru jako výzvu a příležitost k vnitřnímu růstu, možnost jak se o sobě něco dozvědět. Když se nějaké takové myšlenky objeví, ptám se proč, hledám jejich zdroj a přeformulovat si ho pro sebe. Zajímá mě spíš překonávat svoje limity, ne limity, které mi podsouvá okolí. To je na středním věku hrozně fajn, že některé věci, a k nim patří třeba i to srovnávání se, prostě přestane řešit.

Běhání není jen o tréninku, ale i o komunitě. Co by bylo pro tebe v tomto ohledu splněným snem?

Jsem moc ráda, že můžu být součástí Running academy a že po těch letech, kdy jsem se musela spoléhat na sebe sama, můžu trénovat s tak skvělým trenérem, jako je Pavel, a mít kolem sebe inspirativní partu běžců. Kdybych si mohla ještě něco přát nad rámec tohoto, tak bych ráda chtěla mít někde poblíž i výkonnostně podobnou parťačku, se kterou bych mohla vyrazit občas na dlouhý běh nebo běh do hor.

Jsi člověk, který se o trénink a běhání hodně zajímá. Jak si vybíráš informace a co je pro tebe v běžeckém vzdělávání klíčové? Co děláš v tréninku navíc?

Pro mě osobně je důležité věci, kterým věnuji takový objem času, pochopit a opravdu jim v rámci svých možností porozumět. Potřebuju fakta a ověřené informace a ráda si je testuju na sobě. Informace třídím podle kvality zdrojů. Když čtu knihy, dívám se na seznam sekundární literatury,  když mě něco zaujme, dohledávám si další zdroje a informace. Spíš čtu knihy, ale mám ráda i podcasty. Skvělým zdrojem informací je  pro mě už několik let podcast Jasona Fitzgeralda Strength Running nebo ráda koukám na videa z kanálu Extramilest. Pro mě je důležité se pořád zajímat a vzdělávat se, najít si téma, které mě momentálně zajímá, a jít do víc hloubky. Nevím, jestli dělám nějaké věci navíc nebo jinak, ale píšu si svoje poznámky.

Troufám si říct, že jsi sečtělá a velmi chytrá žena, co tě vedlo k tomu vyhledat pomoc?

Rozhodnutí začít trénovat s trenérem hodnotím zpětně jako jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala. Došla jsem do okamžiku, kdy jsem měla poměrně dost načteno, odběhané pokročilé tréninkové plány na půlmaraton a maraton s Garminem a pořád jsem se dřela podle hesla „no pain, no gain“ a cítila jsem, že takhle už to pro mě není dál udržitelné. Běh pro mě není záležitost na nějaké přechodné období, je to za ty roky už můj způsob života, který si chci udržet, jak to půjde, a věděla jsem, jestli chci pokračovat dál, bez zranění, přetrénování, musím si říct o pomoc.

Co bys poradila ostatním běžcům, kteří se ocitají v podobné situaci – mají sny, ale musí skloubit trénink s rodinou, prací a životem?

Být k sobě laskavý a trpělivý. A přesně vědět, proč běháte.

Kdybys měla říct jednu věc, kterou ti běhání dalo do života, co by to bylo?

Odvahu překonávat různé překážky.