Cesta z Olomouce do Livigna měří zhruba 870 km a vede přes Rakousko a malý kousek Švýcarska (odkaz na cestu). Není to úplně za rohem, ale pokud si ji dobře naplánujete, je to pohodová jízda s výhledem na Alpy jako bonus. My jsme vyjížděli brzy ráno – a to bych doporučil i vám. Konkrétně okolo šesté hodiny z Olomouce, abyste se co nejvíc vyhnuli dopravní špičce, hlavně kolem Brna a Mikulova. My jsme tuhle radu úplně nedodrželi a v Mikulově stáli 45 minut v koloně, což nebylo úplně ideální rozjetí dlouhé cesty.
Rakousko vás přivítá povinností koupit dálniční známku – pokud plánujete jen projet, stačí jednodenní varianta za 236 Kč. A dál pokračujete přes tunel Munt la Schera, což je taková „brána do Livigna“. Jednosměrný průjezd vyjde na 450 Kč. Tenhle tunel je úzký, jednosměrný a doprava se v něm řídí kyvadlově podle semaforů, takže když přijedete v špatnou chvíli, můžete si chvilku počkat. Na druhou stranu – už ten tunel samotný vám naznačí, že míříte někam výjimečnému. Za ním už jen pár zatáček a jste v cíli.
Cestovali jsme autem s průměrnou spotřebou 9,1 l/100 km, a při průměrné ceně 35 Kč/litr mě cesta vyšla přibližně na 2 770 Kč. Včetně dálniční známky a tunelu tedy cca 3 450 Kč jednosměrně.
V Livignu už mám svou „běžeckou základnu“. Ubytování mám u známé, ke které jezdím už od roku 2012. Za ta léta se z toho stala tradice, a přiznám se – nikdy jsem nebydlel nikde jinde. Takže pokud hledáte recenze na různá místa v Livignu, nejsem ten pravý. Ale na druhou stranu – když se někde cítíte jako doma, proč to měnit?
Po dlouhé, jedenáctihodinové cestě do Livigna jsme si první večer dopřáli lehký pětikilometrový výběh. Livigno nabízí krásnou cyklostezku, která se vine podél řeky a umožňuje běžcům měnit strany a objevovat nové úhly pohledu. My jsme se vydali směrem k švýcarským hranicím, běželi jsme volně, bez sledování tempa, a užívali si první kilometry v horském prostředí. Po běhu jsme si dali večeři a šli nabrat síly na další den.
Druhý den začal dopoledním klusem na 12 km, tentokrát opět směrem ke švýcarským hranicím, ale jinou trasou, která nás vedla až k tunelu. Na závěr běhu jsme si dali šest 100metrových rovinek, abychom aktivovali i jiná svalová vlákna a podpořili regeneraci. Po obědě jsme si na chvíli odpočinuli, abychom byli připraveni na odpolední program.
Odpoledne se náš tým rozdělil – někteří se vydali na turistiku s úžasným výhledem na celé Livigno, zatímco my s Filipem jsme zvolili cyklistiku. Vyrazili jsme na Passo Forcola jako první aklimatizační výjezd, protože chceme v dalších dnech kombinovat kolo s během. Počasí nám přálo – bylo nádherně jasno a stoupání příjemné. Čekalo nás 12 kilometrů do kopce s převýšením okolo 450 metrů, a my si to užili naplno.
runningacademyolomouc