Ondra Michalec o osobáku na RunTour Kopřivnice, těžkých podmínkách a velkých běžeckých snech
Ondro, gratuluji k osobnímu rekordu! Jaké byly tvoje první pocity v cíli v Kopřivnici? 
Děkuji! Už v průběhu jsem tušil, že bych si osobák mohl výrazně posunout, ale až když jsem vběhl na cílový koberec a uviděl časomíru, mi došlo, že mi to opravdu vyšlo. Posunul jsem si osobák o víc než dvě a půl minuty, a to na trati, která nebyla zdaleka ideální. Navíc to stačilo na třetí místo, takže jsem měl obrovskou radost – obzvlášť, že jsem letos běžel v Kopřivnici konečně deset kilometrů, a ne jen trojku jako v předchozích letech.
RunTour v areálu Tatry zní netradičně – jak bys popsal trať a její náročnost?
Abych byl upřímný, prostředí kolem vnímám spíš okrajově. Zvlněný profil trati jsem ale cítil dost – tři výraznější kopce daly dohromady asi 100 metrů převýšení. Naštěstí mám kopce rád, ale i tak mě ten nejprudší donutil zpomalit přes 4:00 min/km. Pak jsme to doháněli seběhem, kde jsme v některých chvílích běželi pod 3:00 min/km. Kombinace vlnité trati a větru mi zkomplikovala cestu za časem 33:45, ale největší chybu jsem udělal sám – už po 200 metrech jsem šel za rychlým nástupem soupeřů, abych nezůstal sám, což mě později stálo hodně sil.
Jak tě ovlivnily podmínky – vítr a kopcovitý profil – během samotného závodu?
(Vynecháno – zodpovězeno v předchozí odpovědi.)
Měl jsi před startem kvůli bolavému hamstringu obavy? Ovlivnilo tě to nějak v průběhu závodu?
Problémy mám už od Vánoc, občas se ozval při vyšší intenzitě. Pár dní před závodem se znovu přihlásil při sérii lehkých intervalů, což mě docela vyděsilo. Celý týden jsem věnoval rehabilitaci – válcování, míčkování a šetření s během. V pátek před závodem jsem poprvé cítil, že by to mohlo být lepší. Do závodu jsem šel s velkým respektem, ale nakonec mě hamstring vůbec nezlobil – možná i díky adrenalinu.
Změnil jsi kvůli tomu nějak taktiku?
Přípravu jsem spíš zjednodušil a zaměřil se na regeneraci. Taktiku v závodě jsem nechtěl měnit, šel jsem do toho, co to šlo – ale rozhodně jsem měl zadní vrátka, kdyby se bolest ozvala.
Nastoupil jsi nedávno do nové práce, což ti změnilo rytmus dne. Jak se ti daří skloubit práci a trénink?
Je to velká změna. Ve škole si člověk čas plánoval víc sám, v práci musím respektovat pevné hodiny. Na běh ale nesmí padnout zapomnění – daří se mi držet kolem 80 km týdně. Horší je to se spánkem, ale věřím, že se mi postupně podaří vyladit i to.
Běhání ses začal věnovat až v pozdějším věku – co tě k němu přivedlo?
Začal jsem běhat před 10 lety. Přestal jsem s basketbalem a chtěl jsem něco změnit. K běhání mě inspirovali spolužáci a hlavně videa Caseyho Neistata, která mě nadchla svou energií a svobodou. Běh mi dal pocit, že má všechno větší smysl.
Co ti běhání za těch 10 let nejvíc dalo?
Díky běhu jsem potkal spoustu skvělých lidí – sparingy, kamarády, přítelkyni. Vznikla z toho i skupina Rozběháme Olomouc. A nejen to – přineslo mi to hromadu zážitků, nových výzev a obrovskou radost ze sdíleného pohybu.
Cítil jsi už během závodu, že je šance na osobák?
Ano, už po pár kilometrech jsem věděl, že by to mohlo klapnout. Ale musel jsem si to pořád hlídat, protože kvůli větru a zvlněné trati nebylo nic jisté.
Jaká byla atmosféra závodu v areálu Tatry?
Byla skvělá – lidé fandili, areál měl zajímavou industriální atmosféru, trať byla pestrá a dynamická. I když jsem nevnímal všechny detaily, celkový dojem byl velmi pozitivní.
Co bys poradil běžcům, kteří chtějí běžet dobře i v těžkých podmínkách?
Je potřeba se na všechno připravit už v tréninku – běhat v různém počasí, na různých profilech, zkoušet výživu i vybavení. A hlavně – nebát se kopců a věřit si. Specifika závodu nepodcenit, ale zároveň se z nich nezbláznit.
Co tě teď motivuje dál? Máš už v hlavě nějaký další cíl?
Těším se na trailovou sezónu v létě. Krátkodobý cíl je zlepšit osobák na 5 km a za rok třeba startovat na závodech jako Lysá hora SkyRace. A v dlouhodobém horizontu? Jednou se možná postavit na start Western States 100.
Trasa závodu ke stažení níže (ZDE odkaz na Mapy.cz)
runningacademyolomouc